Na kraji Říše středu bylo království. Vyrůstala v něm princezna. Milovala květiny. Nacházela je v zahradách i lesích, vdechovala jejich vůni, dokonce si s některými i povídala.

Jara plynula a dívenka rostla do krásy. Proud nápadníků sílil. Princezna ale všechny odmítala. Ba i svůj pokoj odmítala opustit.
Počaly jí totiž sužovat bolesti. V hlavě jí třeštilo, břicho se bouřilo a na prsou pálilo. A jak měsíc na obloze dorůstal, ještě více vzrůstala její podrážděnost. A když nastal úplněk, pupenců na jejím obličeji by napočítal víc než hvězd na obloze.
Celé dny se převalovala na lůžku. Jen za bezměsíčných nocí vycházela na zahradu.
Ale ani květiny ji neuklidnily. A když na ně promluvila, neodpověděly jí...

Nastal úplněk. Co to slyší? Je to vítr ve stromě? Vánek nad řekou?
Melodie. Krásná. Líbezná.
Vychází na zahradu. Pohled má jasný a krok lehký. Na prsou cítí tíži – ale jinou než dříve. Hudba ji hladí, konejší. Přichází ale zpoza zdi. Jak jen může k ní? Bosky přešlapuje na místě. Měsíc pluje oblohou.
Ach ano, tajná branka ve zdi. Od dětství tu v koutě zahrady nebyla. Ručkou se opírá do kamenů. Ozve se skřípavý zvuk. To jen panty. Zvířený prach, pavučiny – nic ji nedokáže zastavit. Na druhé straně hradního příkopu sedí on. Ruce po strunách mu jen tančí, oči přimhouřené a úsměv září. Kolem něj květin nepřeberně.  Všechny tak voní. A zpívají.

Uplynul měsíc, dva a po všech krajích Říše středu šlo od úst k ústům –
Princezna se uzdravila ... To ten mladý bylinkář od soutoku ... Byliny prý má z nejhlubšího lesa a nejvyšší hory ...

V království byla princezna – s dětmi i manželem radost pohledět. A měsícem, co se noc co noc z nebe usmíval.

Sui Hua Mu Jing (Vitex agnus castus) z hlediska tradiční čínské medicíny vylučuje horký vítr, rozprouďuje stagnaci energie čchi a posiluje nedostatečný jang.

MUDr. Petr Hoffmann