Stařec z Liščího vrchu řekl Sun Šu-aovi:

„Jsou tři věci, které lidé nelibě nesou; víš, které to jsou?“
„Které máte na mysli?“
„Je-li tvé postavení vysoké, ostatní ti závidí.“
„Zastáváš-li dokonale svůj úřad, tvůj princ tě nenávidí.“
„Máš-li velký plat, pak s tebou zášť bude žít.“
„Čím vyšší bude mé postavení, tím skromnější bude moje ctižádost, čím vyšší úřad, tím budu pečlivější; čím vyšší můj plat, tím větší bude má štědrost. Budu-li konat takto, mohu se vyhnout oněm třem příčinám nelibosti?“
Stařec ale už neodpověděl. Slehla se s ním zem.
Stejně tak i s vytyčeným předsevzetím. S přibývajícími léty a hromadícími se posty Sun Šu-a zapomněl, co v mládí tak jasnozřivě viděl. Dravě šel za svým kariérním postupem. Na zdraví těla ani duše nemyslel. Ani u sebe, ani u ostatních.
Oč suverénněji působil navenek, o to hůře mu bylo vevnitř. Úzkost střídaly obavy, bušení srdce dále zhoršovalo neklid. V noci se bortil potem a nemohl usnout. V nocích se bortil potem a nemohl uschnout. Lidé mu záviděli, jak jeho život vzkvétá. On ale přitom procházel svou vnitřní poušť. Lidé ho obdivovali, jak se vůbec nevzteká. Jen on sám věděl, jakou má v sobě spoušť.

Jednoho časného rána Sun Šu-a procitl. Místo aby vyrazil hned do úřadu, vykročil protentokrát k lesu. Před prvním stromem zůstává stát jak zkoprnělý. Vůně kůry, vůně mechu. V koruně ševelí vítr. Ptáček pěje radostné trylky. A na kořenech je stopa. Liščí stopa. Sun Šu-a již dále neváhá a vydává se v jejích šlépějích. Jak ve snách se prodírá houštinami, přeskakuje výmoly, brodí se potoky. Až se před ním les rozestoupí. Palouček a uprostřed něho studánka. A dívka. Čarokrásná. Beze slov nabírá ze studánky vodu do poháru a podává ji Sun Šu-aovi. A ten pije. Ještě není ani u dna, když jím pronikne ševelivý hlas.
„Jsou tři věci, které si v sobě nelibě neseš; víš, které to jsou?“
„Které máte na mysli?“
„Čím vyšší bylo tvé postavení, tím více tě sžíral neklid.“
„Čím lépe ses snažil zachovávat svůj úřad, tím více jsi druhé odíral.“
„Čím vyšší byl tvůj plat, tím více jsi byl lakotný.“
Sun Šu-a se rozpomenul na rozhovor se starcem z Liščího vrchu. I na slova, která mu v mládí řekl a přislíbil. A hořce se rozplakal. Neustal, ani když se pohár jeho slzami naplnil až po okraj.
Z hlubin studánky zazní hlas: „Jestliže jsi opravdový, pak máš v srdci úspěch a co děláš, provází úspěch.“
V očích dívky se zavlní modř, když poté praví: „Sun Šu-ao, toto místo již nikdy nenajdeš. Pokud ale opravdu chceš nastoupit novou cestu, tyto byliny ti pomohou. Vař a pij je každý den. Co však ve svém srdci nosíš, jen a jen na tobě je.“

Z hlubin nevědomí se Sun Šua probudil smáčen slzami na své posteli. Byl to sen či skutečnost? Nevěděl... dokud mu do chřípí nevstoupila lahodná vůně bylin.
Od té doby čím vyšší bylo Sun Šu-aovo postavení, tím skromnější byla jeho ctižádost.
Čím vyšší byl jeho úřad, tím byl pečlivější.
Čím vyšší byly jeho příjmy, tím větší byla jeho štědrost. Dostal se postupně až na samý vrchol země –  ba dokonce i do nebes.
Od těch dob jsou nazývány byliny od liščí studánky Elixírem nebeského císaře. A zdaleka nelahodí jen pozemským králům či nebeským pohlavárům.

Optikou moderní medicíny semeno stromu orientálního druhu Arborvitae obsahuje 14% mastného vonného oleje a saponinu, který snižuje povrchové napětí tekutin. Může tak snižovat hladinu cholesterolu a preventivně předcházet kardiovaskulárním nemocem.

Bai Zi Ren (Semen Biotae Orientalis) z hlediska tradiční čínské medicíny zklidňuje ducha, vyživuje YIN.

MUDr. Petr Hoffmann