Ve státě Sung žil Džijen se svou ženou Li. Ač žili prostě, špatně se jim nevedlo. Džijen obdělával vlastní pole, Li se starala o domácnost a občas prodávala na trhu. Jaro střídalo léto, podzim zimu. Jak léta plynula pouze jeden zármutek je nepřestával provázet. Ať se snažili sebevíc, Li stále nemohla otěhotnět. Nenechavé otázky jejich příbuzných i vše dalších ve vsi jejich utrpení jen násobily.

K lékaři a na řádné vyšetření se ale neodvážili jít. Hlavně Džijen se styděl, ač si sám svou nemohoucnost nepřestával vyčítat. Před svou ženou se však vždy snažil tvářit hrdě – neochvějný v přesvědčení, že nakonec se potomka dočkají.

Jednoho dne procházel kol jejich stavení švihák – radost pohledět. Hvízdal si a jestli prý nemůže poprosit o pohár chladivé vody. Netrvala dlouho a v Li vzplanula  vášeň.

„Džijen jel do města a ves je od nás kus cesty – nikdo se nic nedozví“, snažila se samu sebe přesvědčit. „Navíc takový krasavec s mou nesnází jistě zatočí,“ dušovala se. Do roztoužených pohledů se ozvalo zaklepání. Na prahu stála stařenka. Že prý ji bolí po dlouhé cestě nohy a jestli nemůže poprosit o pár kapek na svlažení rtů. V jejích hlubokých  dobráckých  očích  Li  náhle  spatřila  propast,  do  které  užuž  skočila.      S ulehčením vpustila ženu dovnitř a s proměněným pohledem si přeměřila Chuanga, který se již počal roztahovat po jejich posteli. Netrvalo dlouho a nadržený muž s prásknutím dveří opustil dům. Pohled stařenky se ještě více zprůzračnil, když pravila: „Milá Li, vím, že s Džijenem ze všeho nejvíc po děťátku toužíte. Jen nescházej z cesty a  nepřestávej  v to  věřit.  Zde  byliny  mám,  jež  vám  mohou  pomoci.“  Li  si k váčku přivoněla a když pak znovu otevřela oči, s překvapením zjistila, že po stařence není ani vidu ani slechu.

Netrvalo dlouho a Džijen vtrhl nečekaně do dveří: „Odpusť ženo, musel jsem z města hned přiběhnout. Dlouho jsem před naší nesnází zavíral oči, ale dnes jsem nám domluvil nejlepšího lékaře. Vyražme za ním hned.“ Li mu však radostně vylíčila, jaká to dobrá víla ji poctila návštěvou. A když se léto, v podzim a zimu překulilo, vítali  oba své vytoužené první děťátko. Až u druhého ale Li svému choti našla odvahu říci, jak vše i se záletným Chuangem bylo.

Oba dva si až do konce svého šťastného manželství přáli oné kouzelné stařence ze srdce poděkovat. Nikdy však už nebeskou vílu nespatřili. Zato díky bylinám z jejího váčku mnoho dalších dětí spatřilo světlo světa.

MUDr. Petr Hoffmann