Žil kdys, za vlády slavné dynastie Han (206 př.Kr. - 220 p.Kr.), vavříny z bitev ověnčený generál jménem Ma-Wu. Jednoho léta však trpěla celá širá čínská země krutým suchem a hladomor si bral své oběti v každé z domácností. Aby všemu tomuto slzavému údolí nebylo dosti, dostalo se toho léta dříve neporazitelnému generálu Ma-Wuovi ostudné porážky na bitevním poli a zbytek jeho armády byl rozprášen do vyprahlého, Bohem i lidmi zapomenutého kraje. Ma-Wuovi vojáci zde nemohli najít zhola nic, čím by aspoň na chvíli ukojili žízeň či zaplašili hlad. Mnoho v deliriu blouznících vojínů i sežehlých koní zemřelo hladem a palčivým horkem a ti, kteří přežili, byli oslabeni a zdecimováni do té míry, že jedna horší nemoc u nich stíhala druhou. Jedno obzvláště nepříjemné onemocnění však bylo téměř pro všechny lidi i koně nechtěným pojítkem - a sice neustále se zvyšující a bolestivé následky s sebou přinášející přítomnosti krve v moči.

Jeden z armádních čeledínů, sloužící v Ma-Wuovu vojsku, měl na starosti trojici jedněch z mála přeživších koní a k nim i tažný vůz. Byl to sice chlapík v postavením nevalné vážnosti, ale sotvaže zjistil, že krví v moči netrpí jen on, nýbrž i tři jeho zvířecí soudruzi, rozhodl se jednat a pokusit se najít, na toto tolik všemi proklínané onemocnění, účinný lék.

Jednoho dne, když už se vzdal veškerého svého počátečního elánu a naděje, shledal čeledín ke svému údivu, že moč žádného z jeho tří koní nejeví nižádné známky přítomnosti krve. Nevěda čím tento „zázrak“ v takové nehostinné pustině mohl být způsoben, počal svou trojici zvířat pozorovat s větším zájmem a bedlivěji, než to kdy činil dříve. Po několika dnech shledal, že novou energií zčistajasna nabití oři se živí zejména malinkou rostlinkou, ne vyšší než malíček dospělého muže, jež se nenápadně vine podél kopyty udusané cesty. Při bližším pohledu dále zjistil, že krátký stonek je ještě obklopen podlouhlými listy a obsypán světle zelenými kvítky. Již tedy neváhal, natrhal několik těchto rostlin, uvařil je ve vodě a celý obsah pak vypil. Než by liška řekla dobrou noc a jitřenka zvěstovala nové ráno, krev z jeho moči se vytratila stejně rychle, jako ho dříve postihl její nápor.
Uzdravený a rozradostněný čeledín ihned běžel vše vypovědět obdobně trpícímu generálu Ma-Wuovi, který vzápětí nakázal všem svým zbylým vojákům, aby okamžitě podstoupili léčebnou kůru skrze tuto bylinu a nevynechali z ní ani své koně. Několik dní nato již žádnému vojínu či oři neotravovala život krev v moči.

„Kde jsi našel tuto zázračnou bylinu?“ otázal se generál čeledína.
„Našel jsem jí před svým povozem,“ odpověděl mu na to táborový zachránce.
„Jaká to nádherná a zázračná rostlina pnoucí se před vozem!“ vzkřikl nadšeně generál.
A tak od té doby Che Qian Cao - „bylině pnoucí se před vozem“ také toto jméno již zůstalo

MUDr. Petr Hoffmann