Jistý mladý muž byl najat farmářem, aby se mu staral o početné králičí stádečko. Farmář byl však mužem puntičkářským a současně neznajícím soucit, a tak vyjukaného mladíka varoval, že za každého pošlého králíka půjde jeho plat o čtvrtinu dolů. Což rovněž čerstvě zaměstnanému mládenci na klidu nepřidalo.

Jak už tomu tak ale bývá, co svět světem stojí, jednoho dne upustil chlapec nedopatřením mohutnou bambusovou sukovici na králičí hřbet a zle tak zvířeti pochroumal páteř. Nebohý králíček tak zůstal ležet na zemi, nemohouce udělat pacičkou byť sebemenší pohyb. Doposud bezchybný hlídač se ulekl, že jeho přísný šéf by dodělávajícího člena stáda mohl nalézt, a proto jej urychleně zvedl ze země a ukryl již pozvolna vychládající tělo v sójové houštině.

Vždy na králičí chlup přesný farmář ale večer samozřejmě při pravidelném sčítání zjistil, že jeden hopsáček z jeho milého chovu chybí. Počal proto ihned sršet hromy blesky a dštít síru, a tak do země se propadávajícímu mladíkovi nezbývalo, než přenést sem skomírajícího králíka. Jaké však bylo jeho překvapení, když našel zvířátko vesele poskakující po poli. Se zalíbením chvíli pozoroval ono radostné a vitální králičí skotačení, než ho čapnul za ušiska a přenesl ho do místa nočního odpočinku.
Celé zázračné uzdravení však mládenci nedávalo spát. Následující den proto úmyslně pochroumal hřbet jinému členu králičí rodinky a nechal ho pak bivakovat v sójové křovinaté lázni. Netrvalo ani pár dní a po hřbetním zranění nebylo nižádné památky.
„Jak se to jen mohlo stát?“ zeptal se později svého otce, který již po mnoho let nemohl vstát pořádně z lůžka, neboť ho sužovaly nesnesitelné bolesti zad.
„Možná, že klíčem k hádance jsou právě ony trsy sóji, kde si ti zranění králíci tak hoví,“ přemítal životem protřelý i těžce zkoušený muž.

Následující den po zralé úvaze mladý experimentátor pochroumal páteř dalšímu králíkovi a jak už se stalo téměř zaběhnutým zvykem, přenesl ho do sójové houštiny. Pro tentokrát ale bedlivě pozoroval, čím že se do nucené léčby vržené zvířátko vlastně živí. S údivem shledal, že se pacient ani nedotkl sójového lístečku či bobu, ale naopak si pochutnával na semínkách cizopasné rostliny, jež se na sóje uhnízdila. Dříve než se sešel jeden den s druhým, před chvílí na smrt nemocný králík byl zdravý jako rybička, co polije jí živá vodička.

Mladík již neváhal ani vteřinu, nasbíral semen tohoto léčivého cizopasníka, co jen mohl, povařil je a výsledný nápoj nechal svého otce až do dna vypít. Dříve než by zlostný farmář řekl „heršvec“, zmizela tatínkova mnoholetá nesnesitelná bolest zad bezezbytku. Od té doby přijala tato nad jiné léčivá a účinná bylina název „králičí semeno“, po kterém vás zaručeně nebude bolet nic od kostrče až po rameno.

MUDr. Petr Hoffmann