Jedno malé království se mělo dobře. Tuze dobře. Zimy v něm byly mírné a léta vlahá. Jídla bylo vždy dosti do sytosti a zlatem, stříbrem a démanty neoplývala jen královská pokladnice, ale i nejedna domácnost. Se svým bohatstvím však nevycházeli světu vstříc. Naopak se před okolním světem ohrazovali.ednoho dne udeřila v království prudce nakažlivá nemoc. Lidé sálali horkem, opuchli v obličeji a umírali, že pro ně ani hroby nestačili hloubit. Dříve po nich okolní království závistivě pokukovala. Nyní však před nimi neprodyšně uzavřeli všechny hranice, aby zabránily šíření epidemie.Nakazili se poddaní, n akazili se dvořani. Nakazil se i starý král. Umíral na lůžku, když do truchlícího sálu vstoupil jeho syn. Jeho jediný syn, kterého před lety v zlosti vydědil. Syn byl stále mlád, ale bylo na něm znát, že prošel již světa kraj. Přispěchal k lůžku svého otce. I když dvořané natahovali krky sebevíc, neslyšeli, co si klečící syn a ležící otec mezi sebou řekli. Poslední králova slova ale pronikla až do posledního koutu sálu. „Mým nástupcem je můj syn. Teď ho poslouchejte!“

Mladý panovník se energicky chopil vládnoucího žezla. „Nechte rozhlásit na všechny světové strany. Kdo najde lék proti té strašné nákaze, dostane všechny královské poklady. Lepší být chudý a zdravý, než bohatý a mrtvý.“ Místní lékaři i bylinkáři již dávno zkusili všechny své umy i neumy. Zvěst se ale rychle rozšířila široko daleko, a tak proudili do království na slovo vzatí odborníci a nejrůznější samozvaní i jinak zvaní léčitelé se svými neotřelými postupy. Prý pobyt jen na čerstvém vzduchu. Prý být jen za zatlučenými okenicemi. Časté koupání. Žádné koupání. Pouštění žilou. Pouštění draků a nesčetné další ‚zaručené recepty‘. Nic však nepomáhalo – jen přitížilo.
Dál umírali poddaní, umírali dvořané. Nakazil se i mladý král. Umíral na lůžku, když do truchlícího sálu vstoupil další z nekonečné řady potulných léčitelů. Přešel rovnou do středu místnosti a zvučným hlasem pronesl: „Možná vám mohu pomoci. Zdejší kraj ale neznám. Kdo mi poradí, jaké byliny tu mohu nalézt?“ V houfu místních lékařů to nelibě zašumělo. Není dost, že tu musí trpět všechny ty šarlatány. Ale teď? On chce, aby před ním odhalili svá po staletí pěstěná tajemství! Dusivé ticho přerušily až váhavé kroky. To dva z lékařů se k neznámému odhodlali. Že už na sobě příznaky nákazy sami pozorují, to nechtěli přiznat ani sami sobě.

Noc, den a noc všichni tři nevycházeli z hradní věže. Pouze vůně nejrůznějších bylin se linula z oken a z podedveří. Třetího dne, když kohout podruhé zakokrhal, vítězoslavně vstoupili do královské síně. Bylinného nápoje měli zatím jen pro krále a pro nemocné uvnitř hradeb. Prý že dvě byliny tu v království mají. Ale třetí přinesl s sebou neznámý lékař ve svém tlumoku. Je třeba vyslat nejrychlejší běžce, aby ji ze vzdálených hor sem co nejrychleji dopravili.
Trojice bylin slavila úspěch. Nemocní byli uzdraveni. I svěží vítr opět zavál královstvím a zchladil i horké hlavy rozkacených lékařů. A mladý panovník kdysi uzavřené království otevřel světu, starým moudrostem a novým ideálům.
Bleskový zachránce si nepřál za odměnu všechny poklady království – prý kam by je s sebou vláčel. Jen by se tu chtěl usídlit a v domku na břehu řeky léčit. I zakrátko se z neznámého přivandrovalce stal všemi uznávaný lékař. Ten byl nade vše šťastný, že tu našel to nejcennější – svůj domov.
A horké plotny se od těch dob v království rozpalovaly jen, aby nasytily hladové, zabarvily tváře a prohřály zkřehlé ruce.

Chuan Xin Lian (Andrographitis paniculatae herba) z hlediska tradiční čínské medicíny ochlazuje horko, vylučuje horké toxiny a vysušuje vlhko.

MUDr. Petr Hoffmann