Krásná byla odmalinka a s věkem její líbeznost jen rostla. Říkali jí Sedmikráska. Ta na sobě zprvu nechtěla nic nechat zdát. Čím déle ale nepršelo, tím více jí sužovaly bolesti. A čím více voda v potoce klesala, tím slaběji proudila i její krev. Až jednoho dne potok vyschl docela. Stařešinům svraskla čela ještě více. Nikdo nevěděl, co si počít. V soužení uplynul den, dva. Třetí den z hory zahřmělo. Že by bouře? Konečně vláha? Ticho. Ani kapka. „Hora dala znamení, vydám se na ní zjistit, kam se voda poděla.“ Starší překvapeně nakrčí obočí. Chtějí Sedmikrásku zarazit, ale po ní tu zbyl už jen prach. Pohledem ji provází celá ves. Do prudkého svahu se však za ní ani ten nejudatnější mladík nevydá. Dívka šplhá stále výš. Ostrá skaliska. Suť. Bodavé slunce. Nejhorší je ale ta bolest. V břiše. V nohou. A teď i rozedrané ruce. Konec. Leží na kameni. Sbírá poslední špetku sil. Alespoň písní se s tímto světem rozloučit. Přes rty však dokáže vypravit jen „Ku – ku!“.

Uprostřed hor byla jiná ves. I v jejich potoce začala voda ubývat. Rada starších proto rozhodla, že vybraní mladíci půjdou vypátrat, odkud by více vody mohli vzít. Lezli a šplhali podél potoka, až dostoupili na vrchol hřebene. Hle, pramen! A voda stéká i po druhé straně hory. Přehradili pramen a svedli všechnu vodu k nim do údolí. Ve vsi je přivítali jako hrdiny. Slavili den, dva. Třetí den z hory zahřmělo. Že by konec s přehradou? Nejhbitější mladík vyrazil do svahu, než stačil co kdo říci. Na hřebeni se s ulehčením opřel o chladivé kameny. Na druhou stranu přehrada nepropouští ani kapičku. Ale – co to? Kukačka? Tady?

Kap, kap. Voda jí stéká do hrdla. Mokrý šátek jí omývá obličej. Otevře oči a spatří starostlivý pohled mládence. Je to sen? Oteklé nohy a bolest v břiše ji rychle vrací na zem. Zachránce tu však pořád s ní je. Hladí jí chodidla i spánky. Sedmikrásce se vrací síly natolik, že mladíkovi dokáže vše vylíčit. Ten neváhá a přehradu vlastnoručně rozebere. Dívce tváře zrůžoví, když ji vezme do náruče. A snese ji až dolů do vsi. Zde už je vítá zurčení potůčku a klokot hlasů. Sedmikráska se zotaví rychleji než horská bystřina. Nejen díky vodě, ale i bylinám, které mládenec pro ni našel. Nakonec ruku v ruce přejdou přes horu do mladíkovy vesnice. Tam se setkají s podezřívavými pohledy. Proč je méně vody? Vždyť mohli vypěstovat o tolik víc zásob! Nadšení mladíka a spanilost dívky je však brzy přesvědčí. A což teprve, když se večer u ohně Sedmikráska rozezpívá. Netrvá dlouho a slaví tu svatbu. V čele průvodu se vydají opět do dívčina údolí. Jaké překvapení! Od hřebene prší! A břehy potoka v údolí obsypaly nevídané kvítky. „Sedmikrásko, pojmenovali jsme je po Tobě!“

Bai Shao (Paeoniae lactiflorae radix) z hlediska tradiční čínské medicíny rozprouďuje krev a otevírá dráhy.

MUDr. Petr Hoffmann