To, že je čínská medicína nejstarší na světě, že se jí léčí nejvíce lidí a že je skvělá, úžasná a jedinečná, se můžete dočíst leckde. My však tyto oslavné ódy přeskočíme a střízlivě se ponoříme do hlubin poznání tak, abychom vždy mohli vyplavat na povrch a zase se nadýchnout k objevování nového a abychom si tak uchovali zdravý náhled na věc. Čínská medicína nás vždy něčím překvapí, zaujme, uchvátí či zcela pohltí. Je to prostě neustálý koloběh jinu a jangu v životě, který s sebou přináší nové a jiné situace naroubované na stejnou podnož.A právě proto je život takový, jaký je – krásný a pestrý, zdravý, spokojený, milující, ale také bolavý, frustrovaný a trpící... Bez neštěstí bychom nepocítili štěstí, bez lásky pocit zamilovanosti a bez nemoci bychom nevěděli, co je to být zdravý!

Smyslem čínské medicíny je naučit člověka žít v souladu s přírodou, přizpůsobit se jí a respektovat její zákonitosti. Dalším nelehkým úkolem je naučit člověka žít v souladu s okolím a s jeho bližními, ať již přáteli či nepřáteli. Posledním, a zároveň nejtěžším úkolem, je naučit člověka žít se sebou, poznat sebe sama a vědět, co od života chtít. Jedno čínské přísloví říká: Ten, kdo pozná své bližní a rozumí jim, je chytrý, ale ten, kdo pozná sám sebe a rozumí si, je moudrý.

V poslední době vidíme opět renesanci návratu k přírodě, k přírodnímu způsobu života, vyhledávání přírodních a obnovitelných zdrojů, konzumaci biopotravin. Vznikají bioobchody a restaurace, prostě se zvyšuje zájem o ochranu přírody, což je jakýmsi logickým vyústěním předchozího vývoje. Příroda reaguje na to, jak jsme se k ní chovali. V přírodě je totiž vše spravedlivé – v přírodě je člověk hráčem, rozhodčím i divákem v jedné osobě. V přírodě musíme hrát a pískat podle jejích zákonů, ne podle toho, jak se nám to zrovna hodí, jinak zákonitě prohráváme. Příroda se nedá podvést a zkorumpovat. S ní musíme hrát fair play: buď člověk její nepsané zákony přijme a přizpůsobí se jim, nebo musí nést následky. Stačí si vzpomenout na globální oteplování, ozónové díry a klimatické změny (od extrémních teplot až po povodně) v poslední době, jež jsou výsledkem umělých zásahů člověka do přírody. I tak převratné a zdánlivě užitečné novinky, jako třeba klonování, se můžou po čase vymstít. Nakonec vždycky všechno prověří čas, který se v tomto případě počítá na desítky a stovky roků. Největší devizou čínské medicíny jsou zkušenosti ověřené staletími.

Dnešní vědecké experimenty a statistické ukazatele jsou někdy dost zavádějící, poplatné době a lobistickým skupinám, jež sledují vlastní prospěch. Obzvlášt markantně se to projevuje ve farmaceutickém průmyslu, jenž je po zbrojařské branži největším byznysem na světě. Proto je i dnes takový problém zahrnout čínskou medicínu k respektovaným lékařským metodám západního světa, (samozřejmě kromě Číny). Moc peněz a jiné zájmové sféry vlivu jdou trochu jiným směrem.

Zdravý rozum a (versus) věda

Nepochopení čínské medicíny a čínských bylin pramení i z odlišného přístupu k vědeckým důkazům. Čínský pohled na tuto problematiku se odvíjí od pozorování přírody a přírodních zákonitostí. Toto pozorování je vyjádřeno sice sofistikovaně, ale zároveň i uměleckým způsobem v různých pomyslných, někdy až zdánlivě pohádkových pojmech, jež jsou pro současnou vědu značně cizí a nejasné. Kupř. zkuste změřit, co je to „horko a vlhko“ či „nedostatečnost jinu“? Podobně se čínské byliny nehodnotí v Číně podle obsahu enzymů, kyselin či stopových prvků, ale podle jejich účinku na organizmus, tedy zdali „ochlazují horko a vysušují vlhko“ či „vyživují jin“. Toto vše jsou pro současnou vědu těžko pochopitelné a uchopitelné pojmy. Neumí s nimi pracovat, což čínskou medicínu moc netrápí, protože ta vědu ke svému poznání nikdy nepotřebovala a, jak to vypadá, ani potřebovat nebude. Vystačila si s moudrými a trpělivými pozorovateli přírody metodou pokus – omyl, takže si nijak neláme hlavu s tím, že její systém je pro naše západní vědecké myšlení nepřijatelný, a nebude kvůli tomu měnit svoje medicínské kategorie zaběhnuté tisíce let. Z tohoto hlediska jsou západní vědecké statistické pokusy o účinnosti čínských bylinných směsí tak trochu sázkou do loterie. Podle čínské medicíny je totiž zapotřebí vždy nejprve určit konstituční fyzický typ člověka a pak následně podle toho doporučit vhodnou bylinnou směs.

Jeden příklad za všechny – západní medicína bude ověřovat účinnost čínské bylinné směsi na vzorku 20 pacientů, kteří trpí nespavostí. Všichni dostanou stejný bylinný přípravek, avšak výsledek bude značně nepřesvědčivý ve srovnání s kontrolní skupinou, jež dostane chemický syntetický lék (s řadou vedlejších účinků) proti nespavosti. Je to proto, že čínská medicína jednak rozeznává několik druhů příčin nespavosti, ale hlavně proto, že v kontrolní skupině jsou zastoupeny různé typy lidí – jeden pacient je kupř. bledý (tzv. chladný typ), druhý červený (tzv. horký typ), třetí tlustý (tzv. vlhký typ), čtvrtý hubený (tzv. suchý typ) apod. Nemohou se samozřejmě léčit stejnou bylinnou směsí, i když je údajně proti nespavosti nejlepší. Naměřené výsledky tomu při experimentu odpovídají a diskreditují (i když třeba neúmyslně) čínskou medicínu. Je to podobné, jako kdybychom testovali rychlost aut, do kterých všem nalijeme stejný (nejlepší a nejúčinnější) benzín – záleží vždy na tom, zdali auto je trabant nebo mercedes, zdali je dvouválec, čtyřválec nebo turbo, zdali to dokonce není diesel. Nejkvalitnější benzín je pro něj škodlivý s možnými vedlejšími, někdy až katastrofálními následky.

Zdá se to být logické, ale v odborných kruzích, které vyžadují naprosto exaktní přístup k věci, s tím neuspějeme. Neberou totiž v potaz historické zkušenosti a odlišnosti čínské medicíny. Jenže občas je třeba překročit svůj stín a podívat se na věc z jiného úhlu, což samozřejmě vyžaduje značné úsilí a odvahu.

Nedostatek tolerance škodí nakonec pacientům, protože se pod pláštíkem vědy někdy až dogmaticky prosazuje pouze jedna jediná pravda, jedna jediná cesta, jedna jediná možnost ve stylu lege artisčili „jediné možné léčby podle zákona“. Vždyť už Hippokrates tvrdil: Není důležité, jakou metodou pacienta vyléčíte. Důležité je, aby se uzdravil.

Každým rokem se objevují na prvních stánkách novin palcové titulky o tom, že vědci konečně nalezli účinný lék na rakovinu (leukémii, AIDS apod.), který byl úspěšně testován na zvířatech a ničí pouze zhoubné buňky, zatímco zdravých si ani nevšimne. Stále však umírají (a budou umírat i nadále) lidé na celém světě na rakovinu a jiné zhoubné nemoci. Zapomíná se na to, že zvířata užívají pouze 1. signální soustavu na rozdíl od lidí, kteří používají i 2. signální soustavu, tedy cit a emoce. Psychika hraje při vzniku a léčbě rakoviny obrovskou roli, a pokud se neléčí s tělem současně i duše, jsou naděje lidstva na vyléčení rakoviny v nedohlednu.

Čekání na čínského Godota

Čínská medicína je dnes řazena mezi tzv. komplementární (dříve to byly alternativní) medicínské metody, zatímco naše západní medicína je označována jako tzv. klasická medicína z vědeckého pohledu. Paradoxem je fakt, že naše západní medicína se provozuje v Evropě maximálně 150 let a již patří ke klasice, zatímco čínská medicína, jež je s úspěchem používána v Číně po tisíciletí, a je tedy jakýmsi žijícím klasikem dnešní doby, je pouhou alternativou či doplňkem současné medicíny... Nehrajme si však se slovíčky a raději se povznesme ve stylu čínské medicíny nad žabomyší spory a s nadhledem se věnujme reálným cílům.

Čínská medicína si je vědoma toho, že dnešní technika, technologie a nesporný medicínský a vědecký pokrok přináší lidstvu výhody, zmírňuje utrpení a bolest, zachraňuje životy. Také byste se raději nechali operovat s banálním zánětem slepého střeva v nemocnici kdekoliv v Evropě, než v nemocnici na čínském venkově. Čínská medicína se hluboce sklání před novými objevy a metodami, jež pomáhají lidstvu, stejně tak jako si nesmírně váží poctivé práce tisíců mnohdy nedoceněných lékařů a zdravotnických pracovníků v jakémkoliv oboru medicíny. Každá mince má svůj rub a líc – věda a technika jde sice mílovými kroky kupředu, avšak tělesné a duševní problémy lidí zůstávají stejné, jejich emoce se nemění ( Časy se mění, ale lidé zůstávají stejní, říká staré latinské přísloví). Psychosomatické, chronické a funkční nemoci jsou bezpochyby parketou čínské medicíny včetně její bylinné léčby, která je díky moderní vědě a chemickým lékům zbytečně opomíjena (ku škodě všech). V tom je a bude také největší přínos čínské medicíny současné medicíně a lidstvu vůbec. Třeba se v budoucnu objeví osvícený, renesančně vzdělaný člověk, v kterém se budou spojovat jak umělecké, tak i vědecké sklony (jako tomu bylo třeba u Leonarda da Vinciho) a který skloubí obě medicíny smysluplně dohromady a nastolí jednotné pojmenování medicínských kategorií.

Lékař léčí, příroda uzdravuje

Každá medicína je vždy kombinace umění a vědy a je jen třeba oba tyto atributy patřičně a náležitě vhodně zkombinovat. Pokud je doktor pouze vědec, ale chybí mu kreativita či tušení neviditelného, je sice dobrým vědcem, ale nemusí být nejlepším lékařem. Pokud je doktor pouze umělec, který vaří tak trochu z vody, ale nemá pevný systém poznání, tak je sice dobrým ochotníkem, ne však nejlepším odborným lékařem. Člověk, který měl to štěstí, že dostal do vínku od obojího, se s tím musí naučit umně zacházet, míchat a vyvažovat tyto schopnosti na lékárnických miligramových vahách tak, jak je zrovna potřeba – vždy však ku prospěchu pacienta. V tom spočívá umění lékařského řemesla.

Správný lékař by měl mít dle čínské medicíny čtyři kvality: E I E E

E = empatie
I = intuice
E = edukovanost
E = erudovanost

Empatie (schopnost vcítit se do pacienta) a intuice (schopnost vycítit a poznat jakýmsi šestým smyslem nerovnováhu v organizmu) jsou dvě kvality, které lze chápat spíš jako umění. Nedají se naučit ani získat, člověk se s nimi zkrátka narodí. Jako když má někdo talent od Boha hrát a hraje jako virtuos od útlého věku na housle, zatímco jiný se ani po letech tvrdého tréninku nedostane o mnoho dál, než byl na začátku.

Empatie a intuice by ale pro lékaře byly málo. K nim se musí přičíst i řehole usilovného studia a píle (edukovanost). Talent a píle vyústí v erudovaného čili zkušeného lékaře, který své kvality neustále prověřuje a zúročuje v každodenní praxi spojené vždy s laskavostí a soucitem.

Zase další knížka o TCM...

O čínské medicíně již bylo i u nás napsáno a přeloženo hodně knih. Mnoha lidem, kteří se zajímají o tuto problematiku, však chybí základní orientace v této oblasti. Neumějí se zařadit do svého konstitučního typu, nevědí, jaké potraviny jsou pro ně vhodné a jaké nevhodné, neumějí si je správně zkombinovat, připravit a uvařit tak, aby každý den nejedli totéž. Z toho důvodu byla sepsána tato kniha. Každý si může jednoduchým testem určit svůj tělesný konstituční typ, přiřadit si k němu doporučované a nedoporučované potraviny a vybrat si k němu recepty sestavené z potravin, které odpovídají danému konstitučnímu typu či nemoci. Recepty sestavili dle zásad čínské dietetiky výživová poradkyně Mgr.Margit Slimáková a kuchař Petr Stupka, a to z potravin, které jsou běžně dostupné v Čechách a které je český strávník ochotný pozřít (vynechali jsme exotické potraviny jako kupř. hady a žáby či Jobovy slzy a nahradili je českými potravinami s adekvátními účinky apod.). Vznikl tak svým způsobem unikátní čínský léčebný systém použitelný v našich evropských podmínkách, který dosud v Čechách takto prezentován nebyl. Jelikož tato kniha není žádnou vyčerpávající učebnicí čínské medicíny, ale ryze praktickým průvodcem současného člověka každodenními potížemi, záměrně se nezmiňuje o jiných metodách léčby jako je akupunktura, akupresura, masáže, psychoterapie ani o čínských cvičeních. To by vydalo na další objemné knihy...

Český člověk a TCM

Člověk je tvor pohodlný a jakákoliv změna pro něj znamená určitou zátěž. Ke svému životu potřebuje především vzduch, tekutiny a jídlo; vše ostatní není tak akutní. Vzduch příliš ovlivnit sám nemůže (pokud není třeba zrovna aktivní nebo pasivní kuřák), dýchá takový, jaký kolem sebe má. Jídlo a pití však ovlivnit může, a to velmi – ale opravdu velmi – podstatně, neboť jí a pije nejméně 3x denně. Rovněž i užívání čínských bylinných směsí není v podstatě nic jiného, než vhodná a naprosto přesně cílená zkoncentrovaná strava v tabletách, jež spolu s úpravou stravy a životosprávy vede k maximálnímu harmonizačnímu účinku na organizmus, a tedy ke zdraví. Je to to nejmenší, ale zároveň i nejúčinnější, co může pro svoje zdraví každý udělat, aniž by se musel příliš namáhat – upravit jídelníček a užívat bylinné směsi. Ideální by samozřejmě bylo přidat ještě akupunkturu, masáže, každodenní pravidelné pomalé čínské cvičení, případně psychoterapii apod. Ale buďme realisté – kdo si tohle všechno v dnešní hektické době může dovolit?

Některé čínské pojmy v této knize nezmiňuji, protože byly podrobně popsány již v první knize Na frekvenci čínské medicíny(Euromedia 2002). O jiných termínech naopak se mluví znovu, neboť čínské učení upřednostňuje studium po tzv. spirále – staré známé věci připomenout a nové termíny naroubovat na ty staré a tak stále přidávat dokola...

A jak přijímá český člověk tuto, pro něho trochu exotickou, medicínu? Tak jako každý jiný člověk na celém světě – existují tři skupiny lidí:

1. Skupina lidí je touto (přírodní) medicínou přímo euforicky nadšena, někdy jí doslova propadá a chce se léčit pokud možno jenom přírodním způsobem.
2. Skupina lidí je loajální jak k východní, tak i k západní medicíně. Když je potřeba, využije západní, jindy východní, nejčastěji obě dohromady. Řídí se tím, co pro ni bude v danou chvíli vhodnější. Žádnou nezavrhuje ani neupřednostňuje a ani ji nezajímá, jak to ve skutečnosti funguje.
   Pro tyto dvě skupiny je naše kniha určena.
3. kupina lidí bude apriori vždy čínskou (a jakoukoliv jinou přírodní medicínu) striktně odmítat se slovy, že se jedná o šarlatánské, neprověřené, nevědecké metody a budou naopak proti ní až fanaticky bojovat a nic je nezviklá, neboť jsou přesvědčeni o své jediné pravdě. Tady je škoda ztrácet čas vysvětlováním.

Oba dva extrémy, 3. skupina, ale i 1. skupina, mohou svými vyhrocenými názory přírodním metodám uškodit. Musíme být obezřetní a pečlivě oddělovat zrno od plev!

Oddělovat zrno od plev

Lidé se často ptají, jestli jsou pro nás čínské byliny vůbec vhodné, když máme naše české byliny. Odpověď je nasnadě – také jíme rýži z Číny, pomeranče z Afriky a brambory původem z Ameriky a nevadí nám to. Asiaté mají stejný fyziologický systém těla jako běloši, a navíc byliny používané v Číně rostou v podobném klimatickém pásmu, jako je to naše evropské. Co se týče českých bylin, nikdo u nás (v Evropě) nemá zpracovány jednotlivé byliny a bylinné směsi tak, jak tomu je v Číně, kde vládne jednotný ucelený systém výuky a léčby bylinami již od 6. století po Kristu. Číňané nepochybují o tom, že by české či jiné evropské byliny mohly někdy v budoucnu nahradit současné čínské, ovšem až po důkladném testování podle čínské medicíny, tj. po několika staletích...

Čínská medicína byla během staletí své existence napadána různými „všeználky“, kteří věděli vše nejlépe, ale přežila je a jako vše smysluplné zůstává a léčí dál. „Čas, který plyne, odhalí všechno.“

text: MUDr. Petr Hoffmann