Kdys kdes ve 3. století našeho věku, vydal se jistý doktor Hua Duo za krásného, slunného a radostným zpěvem ptáků zkrášleného dne na sběr bylin. Právě když šplhal po strmém úbočí hory, před jeho zraky se odehrál překvapivý výjev - spatřil dvojici silných mužů, za jejichž mrštná atletická těla by se nemusel stydět žádný vítěz v Olympii, jež pronásledovala v plném trysku mladou dívčinu. Divem divoucím však bylo, že ať se snažili sebevíc, k dívce sotva sedmnáctileté se sotva přiblížili. V bylinném léčiteli Hua Duovi vzbudila tato událost a zejména ona chrtí žena s během laně velký zájem a neodbytnou potřebu dozvědět se o ní více. Došel tedy snadno oba zcela vysílené chlapíky, jimž plíce o velikosti kovářských měchů hrozily prasknutím, a otázal se jich po důvodech jejich počínání. Těžce oddechujíce mu přerývaně odpověděli, že děvče uprchlo před třemi lety z domu svých pěstounských rodičů a až do těchto dnů ji nikdo neviděl, ni o ní vůbec něco slyšel. Když se však pokoušeli nyní ji dostihnout a navrátit ji do domova, nezmohli s ní zhola nic.

Doktor Hua Duo však nechtěl celou toliko neobvyklou záležitost hnedka pustit z hlavy. Zejména mu v ní vrtalo, z jakých zdrojů se bere dívčina obdivuhodná rychlost a vytrvalost. Vždyť v posledních týdnech po ní doslova pasou všichni obyvatelé vesnice, ba i celého kraje. Po hodinách usilovného přemýšlení a systematického rozvažování se zrodil v mozkových závitech doktora plán, kterak zachytit do svých tenat nepolapitelnou laňku. Připravil mísu chutné a voňavé krmě a umístil ji do nedaleké jeskyně; pročež se schoval za křovisko, zpoza kterého toužebně vyhlížel coby predátor svou kořist. Netrvalo ani pár hodin, když přivábena neodolatelnou vůní přiletěla, ni žádné podlosti netušící dívka. Sotvaže počala pojídat tento hodokvas, zastoupil doktor Hua Duo svým mohutným tělem úzký východ z jeskyně. Výslech však nakonec nebylo třeba provádět ve stylu natahování na skřipec či utahování opasku. Po vcelku dobrosrdečném a bodrém rozhovoru dívka ochotně doktorovi sdělila, v čem že tkví její „tajemství“ - totiž, že se téměř výhradně živí velkorozměrnými dužnatými kořeny jisté rostliny, jež se svým vzhledem nejvíce podobá kuřátku.
Poté již doktor netrápil dívčinu v nedobrovolném zajetí a propustil ji s přáním všeho dobrého a svobodomyslného. Posléze vskutku na horských plání nalezl trsy těchto bylin, jejichž podoba s hejnem kuřat byla vpravdě náramná. Později pak zázračně výživnou a všemi čím dál více oblíbenou bylinku pojmenoval „esence ryzího zlata“, neboť barvy byla žluté a výtažek z ní byl doopravdy té nejryzejší kvality a vitality.

Huang Qi (Radix Astragali Membranaceus) z hlediska tradiční čínské medicíny posiluje slezinu, posiluje krev a energii Qi, stabilizuje povrch a ochranou energii.

MUDr. Petr Hoffmann