V horách S’čchuanu žil otec se synem. Obklopeni byli divokou přírodou. Ve strmých stráních znali každé strnisko a kámen, v hlubokých lesích všechny stromy, květy i zvěř. Vše jim bylo blízké. Jen syn matku postrádal. Zemřela při porodu.

Jednoho večera zůstali venku sedět i po soumraku. Večer byl vlahý a hvězdy zářily. „Synu, vidíš to souhvězdí přímo uprostřed nebe? To jsou paže, nohy a tělo. Stejné jako měla tvá matka. A dvě hvězdy, které svítí nejjasněji, to jsou její oči.“
Od té doby syn pozoroval noční oblohu. Občas se mu zastesklo, když si uvědomil, jak je maminka vzdálená. Usínal ale klidněji – věděl, že z něj ani v noci oči nespustí.
Zanedlouho syn poznal všechna souhvězdí. Jejich světlo i pohyb. A dvě hvězdy, na které oči nejčastěji upíral, každý den svítily jasněji.
Za letního slunovratu ale dvě hvězdy zmizely. Ty nejzářivější. Syn dlouho nemohl usnout. A když se ráno probudil, objevil na těle dva pupence. Čím více je škrábal, tím více ho svěděly. Otec jindy vždy věděl, jakou mast nanést, které byliny povařit. Teď nevěděl ani on. Další noc zmizelo celé souhvězdí. Syn necítil jen svědění kůže, ale propukl v něm opět žal nad ztrátou matky. Noc za nocí byla temnější, až syna pokryly pupence od temene k patě. Otec postupně vyzkoušel všechny byliny co jen znal. Bez úspěchu. Nastala úplná tma. Přerušovaná jen zuřivým škrábáním, vzlykotem a škubáním vlasů.
Otec se rozhodl. Byliny přeci vždy pomohly. Musí najít ty pravé a jejich správné spojení. Vyšel před dům, aby rozdělal oheň. Když se ke kotli přiblížil, překvapeně zjistil, že voda v něm vydává zvláštní záři. Pohlédl na oblohu. Stále bez hvězd. Ale na hladině se jasně třpytí kruh. Opět se rozhlédl a spatřil, že nefritová záře se rozšířila a nyní obkružuje i jejich dům. Vydal se za světlem. V prvním kruhu našel patero  bylin, které ještě nikdy neviděl. Ve druhém čtyři. A ve třetím tři. Nasbíral je a vsypal do kotle. Zaváhal a pak do vroucí vody přidal ještě jednu bylinu, jíž si jako památku na ženu uschoval.
Syn se ošíval. Vždyť už tolik hořkých bylin musel okusit. Při pohledu do hrnku jej ale osvítila nefritová záře. Překvapeně zamrkal. Po tváři mu skanula slza a rozvlnila nové kruhy po hladině.
Nadešla rovnodennost. Noční klenba zářila. Synovo tělo se skvělo zdravím. Jen jeho obočí se překvapivě klenulo. Hned vedle maminky se totiž toho večera objevilo úplně nové souhvězdí. Úsměv se mu rozzářil. To když ho hebká tlapka pohladila po vlasech.

Chi Shao (Paeonia rubrae radix) z hlediska tradiční čínské medicíny rozprouďuje krev a blokády a ochlazuje horko v játrech a v krvi.

MUDr. Petr Hoffmann