„ Zdálo se jednou Zhuang Zhouovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, sám sebou spokojený, dělal co se mu zlíbilo, nevěděl, že je Zhou. Náhle procitne a ustrne, je Zhou! Neví, zdálo se Zhouovi, že je motýlem, nebo se zdá motýlu, že je Zhou? Zhou a motýl, přece tu musí být rozdíl! Tomu se říká proměnlivost věcí! “

(Mistr Zhuang: Sebrané spisy)

Zdálo se Mistru Čuangovi, že je svící v lampiónu. Na oslavu nového roku lampión vypustili a on nezadržitelně počal stoupat k nebesům. Zprvu měl radost, že pod sebou vidí rodnou ves, známé okolí, nedalekou řeku, daleké hory a záhy dokonce i celou provincii. Náhle ho však zachvátila úzkost, protože pevná země se od něj nezadržitelně vzdalovala a jeho plamen se strachy rozkmital. Když se mu před rozšířenými zřítelnicemi objevila již celá zeměkoule, svíce náhle zhasla a Mistr Čuang se probral zlomen v pase a zborcen potem ve své posteli.

Noc co noc se stále tentýž sen opakoval. Dříve Mistr Čuang zpravidla dbal o životosprávu, každé ráno cvičil, jedl střídmě – nyní však jeho tělo a mysl nenacházely odpočinku a on se dnem i nocí jako mátoha ploužil, nevěda, zda je dohořívající svící nebo vyhasínajícím Mistrem.

Jeho dobrá žena začala mít o chotě opravdu vážnou starost, když ji požádal, že už nechce být skomírajícím světlem v hrůzné tmě. Ať jej sfoukne, že již dále nechce žít! Dříve za Mistrem přicházeli jiní, aby jim poradil, co se zdravím těla, duše i ducha. Nyní naopak žena vyhledala všechny známé lékaře, šamany a léčitele ve vsi i vzdáleném okolí. Nikdo však Mistrovi nedokázal pomoci a noční můry se stávaly jeho denním chlebem.

Až jednoho dne do vsi dorazil mladý mnich. Ač bylo jasné, že přišel zdaleka, jeho krok nepostrádal svěžest a radost z jeho očí i celého vzezření doslova prýštila. Ihned se ptal po Mistru Čuangovi, že právě kvůli němu sem vážil svou předlouhou pouť. Když jej spatřil – vyhublého, zsinalého, s vyhaslým pohledem, nejdříve ani nechtěl věřit svým očím. Když si vše nechal vyložit od zkroušené manželky, jeho nakrabacené čelo opět narovnal zářivý úsměv a pravil: „Ach Mistře, z tak velké dálky za Vámi putuji. Vaší moudrosti si i na druhé straně Říše vážíme a Vaše spisy chováme v úctě. Za námi do kláštera Lung-chu-šan na hoře Draků a tygrů přicházejí také mnozí se svými smutky a hoře. Setkáváme se stále znova s tím, že i duše nejzářivější se noří ve tmách zoufalství a zmatku. Dokonce i někteří řádoví bratři podléhají těmto neblahým stavům ducha... Mám s sebou směs bylin směs, kterou jsem i cestou sem několikráte použil, když mi bylo nejhůř. Byliny pomáhají, však najít cestu a směr musí každý sám! Když zjistíte, že jste Mistrem Čuangem, rádi vás nazpět mezi námi uvítáme. Pokud Vám vyplyne, že jste světlem lampiónu směřujícím do nebes, také dobře – budete osvětlovat naše životy svou září shůry.“

Mistru Čuangovi jako by se po jeho slovech navrátil záblesk původní jiskry do oka. Poté co vypil bylinnou směs, upadl do tvrdého spánku a neprocitl z něj tři dny a dvě noci. Po probuzení pravil: „Nyní vím, že ze mě je dnes země. Co zítra bude z tebe, to ví nebe. Toť proměnlivost věcí!“ Mistr ještě dlouho živ byl a světlo jeho moudrosti zářilo do dáli. Byliny od mnicha sám již nepotřeboval, ale mnohým potřebným je předepsal a dobrou cestu jejich životy jim pomohl najít.

Po jeho smrti byl tento příběh před rodným domem vtesán na věčnou jeho památku do kamene. Traduje se též od té doby, že když je měsíc v úplňku, Mistr Čuang na nás přátelsky hledí. Když do srpku se zmenšuje, srdečně na nás mrká. A když do celosti zas dorůstá, Mistr nám srdnatě přeje.

Dan Zhu Ye (Her. Lopatherum gracile) z hlediska tradiční čínské medicíny ochlazuje horko, uklidňuje podrážděnost a odvádí horko a vlhko močením.

MUDr. Petr Hoffmann